Jmenuji se Honza a chci se Vám svěřit, se svým největším problémem „alkoholem“.
Přiznávám, že jsem byl „alkoholik“. Prošel jsem dvě hodně těžká období, která jsem nedokázal zvládnout, proto jsem se čím dál častěji uchyloval k pití. První takové období bylo, když 18.dubna 2008 zemřela moje mamka při automobilové nehodě. Do jejího auta čelně narazil mladý kluk, pod vlivem alkoholu, svojí dodávkou. V té době jsem občas zašel s kamarády na pivo, slavily se narozeniny, jmeniny, Nový rok nebo Silvestr. Ale po její smrti se to zhoršilo. Nebudu tu dobu rozvádět dopodrobna, řeknu jen, že jsem skončil u psychologa. To mi však nepomohlo, tak jsem objednal k psychiatrovi, kde jsem po rozhovoru s ním začal léčbu „antabusem“. Pomohlo mi to, asi po 15-16 měsících jsem léčbu ukončil. To byl rok 2012-2013.
Druhým takovým obdobím byl pro mě rok 2019 – 2020. Po pěti letech, kdy jsem dělal v Čechách, jsem se vrátil 20. prosince 2019 domů. V té době, jsem měl dost velké potíže s dýcháním a srdcem. 6.ledna 2020 jsem si chvilku před 6 hodin ráno zavolal sanitku. Ještě jsem domofonem otevřel dveře od baráku a nechal otevřený byt a na chodbě v bytě jsem zkolaboval. Probrali mě a odvezli do nemocnice kde měli doktoři i sestřičky spoustu práce, aby mi zachránili život. Nejdřív vytáhli z plic přes 3 litry tekutiny, pak zjistili, že mám pneumotorax, vzduch mimo plíce. Manželka skoro 3 týdny nevěděla, jestli to přežiji. Po třech týdnech mě převezli do jiné nemocnice, kde jsem podstoupil zákrok se srdcem. Po návratu z nemocnice jsem nejdříve přišel o práci a pak o rentu, kterou jsem pobíral na následky úrazu na dole. Zůstal jsem na pár tisících korunách nemocenského, později na invalidním důchodu. Tehdy jsem začal znovu popíjet a došlo to tak daleko, že jsem se po pár měsících bez alkoholu neobešel. Nejhorší bylo období 2021 až do září 2022. Tehdy, stejně jako tomu bylo i poprvé mi pomohla manželka. Nebýt ní a tomu, že mě neopustila, ale stála při mně, pomohla mi situaci zvládnout.
14. září 2022 byl pro mě dnem zlomu. Ráno jsem se probudil po opici, tvář a oči oteklé, propocený, chvíli mi bylo zima a chvíli zase horko, ruce se mi třásly a nemohl jsem je zastavit. V zrcadle jsem vypadal strašně. Tehdy jsem manželku poprosil o pomoc. Na internetu mi našla kontakt na pobočku „Modrého kříže“ v Českém Těšíně. Objednal jsem se u nich a začal chodit na schůzky. Dnes už je to 7 měsíců co jsem se nedotkl alkoholu, ani vína, ani piva. Navíc jsem získal nový koníček, kterému jsem propadl. Naše kamarádka, bydlí o patro výše mě zlákala na výrobu keramických výrobků z hlíny. Zkusil jsem to, protože jsem potřeboval zaměstnat svoje ruce. Začalo mě bavit vytvářet něco z hlíny. Výrobek se vypálí v peci, pak se musí vybarvit a znovu vypálit. Když se vše podaří a vy pak vidíte svoje dílo je to příjemný pocit, zvlášť, když někdo cizí ocení, co jste udělali.
Dnes se cítím mnohem lépe, a i manželka je spokojenější. Obnovil jsem kontakt s dcerou a vnukem, který jsem ztratil díky pití. Jsem prostě šťastný děda, který se raduje s krásného vnuka a klidné rodiny. Uvědomuji si, že ještě nemám úplně vyhráno, proto jsem přijal nabídku docházet do terapeutické skupiny v Modrém kříži, kam jsem se rozhodl docházet. Díky pomoci Modrého kříže, paní Ester, a hlavně mojí manželky, jsem na nejlepší cestě k tomu, abych se zbavil závislosti na alkoholu napořád. Jim všem patří moje poděkování.
Honza