Léčba závislosti je prvním krokem ven z problémů. Člověk se odhodlá, překoná obavy a podstoupí pobyt v léčebně nebo poctivě dochází ambulantně do poradny, bojuje, pracuje na sobě a ono se to podaří! Zdá se, že je vyhráno a život teď už bude krásný. Tak jednoduché to ale není. Jak si abstinenci udržet? Změňte své návyky, trávení volného času, kamarády, společnost, aby se k vám užívání nevrátilo, kladou klientům na srdce v léčebnách a děláme to i u nás v poradně. Ale když ono to vážně není jen tak. U závislosti na nelegálních drogách je to paradoxně snazší, s trochou úsilí můžeme svůj život uzpůsobit tak, abychom se jim vyhnuli. Co když jde ale o alkohol?
Česká republika patří dlouhodobě mezi země s nejvyšší průměrnou spotřebou alkoholu na obyvatele. Vzhledem k tomu, že je alkohol legální, všude snadno dostupný a to i cenově, jsou rizika jeho užívání podceňována a často se ani nepodkládá za nebezpečnou návykovou látku. Naopak je vnímán jako běžná součást každodenních, svátečních, rodinných i společenských událostí či oslav a provází lidský život od počátku do konce, od zapíjení narozených dětí po společné vzpomínání na zesnulého. Alkohol bývá také často konzumován pro rozpouštění negativních emočních stavů (v delším časovém horizontu konzumace tyto stavy spíše prohlubuje), případně je doporučován jako „tradiční“ léčivo (podle současných vědeckých poznatků nelze žádnou dávku alkoholu doporučit jako prospěšnou či považovat za bezpečnou). S alkoholem se většina z nás poprvé setkala u rodičů, podle posledních dat každé čtvrté dítě ochutnalo alkohol v jejich přítomnosti. Vnímání alkoholu jako zcela běžné součásti života podporuje i všudypřítomná reklama na alkohol v médiích, způsob jeho zobrazování ve filmovém průmyslu nebo to, že výrobci alkoholu často sponzorují sport, zábavu a kulturu.
Pokud se člověk rozhodne z nějakého důvodu alkohol nepít, naráží tak na spoustu, někdy i nečekaných překážek. Při našich rozhovorech s klienty jsou tyto každodenní nástrahy častým tématem. Pomáháme klientům se na ně průběžně připravovat, aby nebyli zaskočeni, a hledat možnosti, jak se proti pití vymezit a čím ho úspěšně nahradit. Je to důležitou součástí prevence relapsu. Tentokrát jsme v blogu dali hlavní slovo našim klientům a klientkám, protože jich se toto téma nejvíce týká. Ve dvou anketách s námi sdíleli své zážitky a zkušenosti ze života v abstinenci. Moc jim za to děkujeme (některá jména byla na přání změněna).
Ve které situaci bylo pro Vás jako abstinenta nejtěžší vymezit se vůči alkoholu?
Po sportovním zápase nebo po tréninku s kamarády. Erik
Rodinná oslava, dovolená. Dan
Ve chvílích pohody a sportovních aktivit, kdy v minulosti bylo obzvláště v létě chlazené pivo odměnou. Řešil jsem to chlazenou kofolou, ale chvíli trvalo, než jsme si to srovnal v hlavě. Ve stresových chvílích, kdy jsem to v minulosti alkoholem řešil. Řešením je vyhýbat se stresům, uvolnit se, vydýchat, zasportovat. Roman
V emoční nepohodě, při zklamání druhým člověkem. Nejčastěji v citové rovině po hádce. Zuzana
V okamžiku, kdy to nebylo moje rozhodnutí, ale alkohol mi zakazoval někdo jiný. Jana
Jednou za čas zajdu na návštěvu ke kamarádovi, kde se sem tam pije. Sice mi tam nikdo alkohol nenabízí, protože to o mně ví, ale je mi nepříjemné vidět alkohol na stole. Naštěstí mám tolerantní přátelé, kteří to respektují a schovávají ho. Ale stačí jedna špatná zpráva a v člověku v ten moment přepne a skončí to lapsem (relapsem). A nepomůžou žádné pravidla ani poučky. A pak už záleží na každém, jak se k tomu postaví. Tomáš
Nejvíce mě zaskočilo, když jsem pod stromeček dostala od rodičů láhev alkoholu, i když věděli, že nepiju. Nebylo těžké vymezit se, nenapila bych se, to je jasné, ale spíš to bylo nepříjemné překvapení a vůbec jsem nepochopila, proč to udělali. Dana
U mě se nejednalo jen o určité situace. Jelikož jsem byla pivařka, a v létě jsem chodila domů z práce třeba naštvaná z práce kolem hospod, tak se mi i stávalo, že jsem musela polknout. Proletěla mi myšlenka na malé pivo…že by se to nikdo nedozvěděl. Byla jsem čerstvě po léčbě, pomohlo nezastavit se. Držela mě myšlenka na mého psa, že jsem za něj odpovědná. Nezastavila jsem se, šla jsem domů a pak myšlenky vymizely. Andrea
Nemusí se jednat o situace, ale o vnitřní stav. Vyhnout se velikému stresu nebo naopak veliké radosti, obojí může vézt k chuti na alkohol. Třeba radost, pohoda může vést k automatickému napití se na oslavě. Je dobré zkusit se těm extrémům vyvarovat. Kája
Na premiéře filmu v kině, kde automaticky nabízeli divákům skleničku sektu. Zaskočilo mě to proto, že jsem na to nebyla vůbec připravená a nečekala jsem to. Když jdu někam na oslavu, počítám s tím dopředu, že tam bude alkohol a duševně se na to připravím. Tady jsem to nečekala a úplně mě to vykolejilo. Skleničku jsem teda vypila. Tamara
Já si více všímám opilých lidí, třeba na ulici a říkám si, no jestli jsem byla taky taková …. důležité je nejít proti svým pocitům, naučit se pracovat s emocemi. Nestýkat se s lidmi, se kterými není dobře. Nina
Lidé, kteří se po nadužívání alkoholu rozhodnou omezit či zcela alkohol ze svého života vypustit, bývají postaveni i před další dilema. Jak se vztahovat ke svému blízkému okolí, když se mé okolnosti kolem pití změnily? Mluvit či nemluvit o tom, jak a proč to mám v současnosti s alkoholem?
Příběhy a zkušenosti našich klientů jsou velmi odlišné. Spojuje je skutečnost, že omezit pití alkoholu nebo abstinovat je v naší společnosti velmi těžké. Rozhodnutí mluvit o svém přístupu k alkoholu tak může provázet odsouzení „To na tom musel být fakt zle, když skončil v odmašťovně“, neporozumění „Ty se chceš léčit? Vždyť piješ nejméně z nás?!“, zlehčování „Pro Tebe jsem koupila víno, když už nepiješ.“, nebo ignorování „Od té doby, co jsem řekla, že už nechci pít, chodí ke mně s alkoholem ještě častěji.“
Všechny výše jmenované reakce nejsou nutně myšleny zle, vychází nejčastěji z neinformovanosti. Okolí si nedokáže představit, čím dotyčný prochází a často ani neví, co závislost obnáší. Ve chvíli, kdy si naši klienti uvědomí, jak odvážný a těžký krok udělali, kolik mají za sebou práce, mluví se jim o zkušenostech a postoji k alkoholu snadněji. Bývají pak sami překvapení tím, že ostatní jejich příběh zajímá a stane se, že se i druzí svěří s tím, co sami zažili nebo koho mají v rodině a chtěli by mu pomoci. Otevřenost tak často vede k větší empatii a respektu.
Říct či neříct – jakou máte zkušenost, Váš přístup – říkáte, neříkáte?
Já to vnímám jako svou osobní, intimní záležitost a ne veřejnou. Ví o tom má nejbližší rodina a pár přátel, se kterými se ale nebavím o detailech, jen ve všeobecné rovině. Zuzana
U známých se nezmiňuji, beru to za osobní věc. Říkám – nepiji, jsem abstinent, nedělá mi to dobře. Nemám chuť to s někým rozebírat a bojím se, aby se to v budoucnosti neobrátilo proti mně (např. pracovně, přes mé děti ve škole). Roman
Upřímnost. Dan
Nejhorší je, když se mluví o mě beze mě. Pokud chce někdo něco vědět, má se zeptat přímo mě. Cíleně o své situaci/svém stavu nemluvím, ale pokud se o tom někdo chce bavit, nemám s tím problém. Jana
Já o tom, čím jsem prošla, mluvím. Reakce jsou respektující. Dokonce jsem to otevřeně napsala spolužákům, když jsme organizovali třídní sraz. I reakce spolužáků byly respektující. Jeden spolužák mi dokonce řekl: „klobouk dolů, jsi fakt dobrá“. Nestydím se, byla to etapa života. Příjemný zážitek jsem prožila u zubařky. Byla jsem tam po roce, zubařka mě nemohla poznat, řekla mi, že jsem úplně jiná! A já otevřeně odpověděla: „přestala jsem chlastat“. Zubařka i sestřička na mě nejprve hleděly, ale vše je zajímalo. Moje sestra mi jednou řekla, že když jsem pila, dívala jsem se skrz lidi, ne na lidi. Všechna má energie jakoby se vytratila. Ale teď mám svou energii zpět, rozzářily se mi oči. Moje zkušenost je, že když o sobě otevřeně mluvím, lidi to zajímá, svěřují se, co sami zažívají, že mají někoho v rodině. Taky to vnímám jako prevenci a ochranu pro sebe samu. Když otevřeně řeknu, čím jsem prošla, lidé mi nenabízí alkohol. Když jsem nic neříkala, tak jsem pak měla alibi – pili ostatní, proto jsem se taky napila. Laps jsem si sama v sobě omluvila. A myslím si, že platí „nejsou jiní naši blízcí nebo rodina, ale my“. Rodina či blízcí vědí o léčbě, ale neumí si představit, čím jsme doopravdy prošli, jaké to tam bylo. Proto je důležité o tom mluvit, aby naši blízcí pochopili tu změnu. Proč například nechceme jít, kam jsme dříve chodívali. A chodívali jsme tam jen proto, že alkohol nás „odpojil“ a bylo nám vše jedno, i když bychom rádi byli jinde. Najednou máme svůj názor, který jsme dříve neříkali, protože jsme se cítili vinní za své pití. Andrea
Blízcí vědí, v práci nemám pověst spojenou s alkoholem. Kája
Neříkám, pokud se někdo nezeptá, sama nezačínám. Myslím, že je dobře připravit si odpověď. Dříve jsem se styděla, ale teď začínám být na sebe hrdá. Nina
Rodině přiznat a taky nejbližším. Erik
Já osobně si myslím, že se není za co stydět. Ba právě naopak. Víš kolik lidí má stejný problém a ani o tom neví, anebo ví, ale nechtějí to řešit? Ale já jsem právě hrdý na to, že jsem si to dokázal přiznat a začal s tím něco dělat … Malá rada pro ty, co abstinenci myslí vážně. Na oslavách rodinných, firemních či kamarádů, odmítáme alkohol většinou s odložením. Tzn. že právě dnes nemůžu pít. Např.: „dnes řídím“, „beru léky“, či u žen „asi jsem těhotná“ atd. Tím ten alkohol odmítneš jednou. Ale co vymyslíš příště? A potom? Právě proto radím tzv. KRÁLOVSKÉ odmítnutí jednou pro vždy a zároveň pátý bod desatera: NETAJÍM SE LÉČBOU (ti, co byli v Kroměříži, ví, o čem mluvím). Tak třeba rodina. Moje rodina to ví a hodně mě podporují. Hodně věcí jsem jim musel vysvětlit, ale vzali to a respektují. Kdo jiný by měl stát při tobě, když ne rodina? … A kamarádi. To se týká nás všech. Ale uvědom si, že díky tomu protřídíš a poznáš skutečné přátele. Skutečný přítel tě bude podporovat a nebude tě provokovat tím, že ti bude nabízet alkohol. Kdežto ti takzvaní kamarádi ti budou říkat: „však jeden panák (pivo) ti neublíží, musíš si se mnou dát“. Nebo ještě hůř, bez tvého vědomí ti nalijí panáka do kofoly (nebo co piješ). A tím ti úmyslně uškodí a všechna tvá snaha bude k ničemu. A v případě, že bereš ANTABUS, tak tě ohrožují na zdraví a životě. Bez legrace drž si takové lidi, co nejdál můžeš… A co v práci? …Jasně že to nevykládám na potkání, ale když na to přišla řeč, řekl jsem pravdu. A můžu říct, že to vzali úplně normálně jak v minulém tak v současném zaměstnání. Vyptávali se mě na různé věci, ale to je normální, protože málo lidí ví, co to alkoholismus je a co to obnáší. A teď mi na firemních akcích nikdo alkohol nenabídne, přiťuknout si můžu s čímkoliv a oni to respektují. Tomáš
Závěrem vám pro inspiraci nabízíme tabulku možností, jak alkohol v každodenním životě nahradit, kterou na základě své dlouholeté praxe sestavil MUDr. Karel Nešpor. Necháváme ji v původním, dnes již místy půvabně zastaralém znění. Vezměte ji jako podnět k zamyšlení, hodí se nejen abstinujícím, ale i všem ostatním, kteří alkohol ve svém životě mají. Můžete si ji aktualizovat a doplnit svými nápady.
„Zdroje“ :
NEŠPOR, K. 2006: Zůstat střízlivý. Brno: Host.
Národní stránky pro podporu omezení konzumace alkoholu
Tým poradny Frýdek – Místek.