Hazard se životem
Miroslav Matěj
25 let
Všechno to začalo nevinnýma hrama v 17 letech, kdy jsme s kamarády občas na závěr večera vyzkoušeli hospodské automaty a trávili večery hraním různých hazardních her, jako kostky, karty a podobně. I přes to, že jsem měl osobní zkušenost v rodině s gamblerstvím jsem nevěřil, že se může něco takového stát právě mě a bral to jako možnost náhodného přivýdělku a skvěle stráveného času. Občas jsem si říkal, že to přece není tak špatné, ale bylo to přesně naopak, na což jsem přišel pozdě, vlastně až když mě závislost vtáhla do nekonečného kruhu hraní, lží, přesvědčování, přetvařování se a nalhávání si, že to přece někdy samo skončí. Po zhruba roce přešly tyhle hospodské hry nebo házení ,,drobáku,, do automatu v první zkušenosti s hernami, kde jsem, jak to naneštěstí bývá, vyhrál pěknou sumu a začalo se mi neskutečně dařit. V hlavě se mi honily myšlenky, které mi říkaly, že jsem našel systém, ve kterém nejde prohrát, a ve volném čase jsem jezdil od herny do herny a ověřoval si moji ,,taktiku,, která mi nějakou dobu vycházela. Po krátké době jsem o všechny vyhrané peníze přišel a začal svojí činnost financovat z brigád. Pracoval jsem tehdy jako vyhazovač. Každá moje noční směna končila v nejbližším kasinu ve snaze aspoň zdvojnásobit moji výplatu. Tehdy šlo o hraní ve stokorunách, občas padla i nějaká tisícovka, ale stále jsem se držel v nějakém pomyslném “plusu“. Po škole jsem nastoupil do zaměstnání a jezdil jako řidič dodávky do zahraničí. Po cestách jsem navštěvoval různé kasina a herny s tím, že jsem vydělával větší peníze a měl do toho ještě brigády. Moje sázky se začaly zvyšovat a nějakou dobu jsem se držel na nekonečném kolotoči výher a proher. Tehdy přišlo asi poprvé to, čemu jsem se vždycky smál - nechal jsem výplatu v automatu. Ano, to přesně se mi podařilo. Měl jsem neskutečný pocit zklamání a začaly první lži, že už to nikdy neudělám. Opak byl však pravdou a stávalo se to znova a znova. Další prohlubeň nastala, kdy jsem si prohrané peníze začal půjčovat, za účelem abych měl na jídlo apod., nicméně většina peněz po zafinancování základních životních potřeb padla stejně opět do automatu. Takhle se to táhlo asi 2 roky, kdy mi můj nejlepší kamarád půjčoval peníze. Ty jsem vždy prohrál a začínal zase od nuly. Už si ani nepamatuju ty částky, ale začalo to pár tisíci, poté desítkami tisíc. Jelikož jsem dobře vydělával, měl jsem pokaždé vše rychle splacené a dluhový kolotoč tak mohl začít znova.
Protože jsem vydělával slušné peníze a bydlel stále u rodičů, začaly se z jejich strany množit otázky, proč nemám peníze. Rozhodl jsem se proto odstěhovat, abych nemusel vymýšlet různé výmluvy o tom, kde jsem peníze utratil. Stále skoro nikdo netušil, jak na tom jsem a všem jsem vykládal čistě o výhrách, jelikož o prohrách se přece nemluví. Postupem času jsem začal tahat peníze z lidí kolem sebe a vykládal jim, jak a kolik jsem vyhrál a že to vyhraju zpátky. Tehdy přišly první rady do života od okolí, že se na to mám vysrat, že nikdy v plusu z automatů nebudu, že mi to ničí život, kolik peněz jsem prohrál a co jsem mohl mít. Dluhy neustále rostly, i když jsem je zvládal splácet různými odklady půjček apod, Postupně se dluhy nasbíraly na zhruba 200 000 Kč.
To už jsem se zarazil a začal abstinovat. Trhal jsem karty z heren a zablokoval se všude, kde to šlo. Po pěti měsících jsem měl velkou část dluhů splacenou a mohl normálně žít, nicméně jsem si šel zkusit, jestli mě to ještě vůbec bere. Po první návštěvě, kde jsem prohrál pár tisíc jsem si řekl, že mi to vážně nestojí za to a bude lepší se na to vykašlat. Dobrá myšlenka, ale za měsíc na to jsem byl v mínuse asi 250 000 Kč a zase začal další kolotoč dluhů a lží o tom, jak je to všechno v pohodě. Dneska vím, že tehdy mi to vlezlo i do osobního života, kdy jsem měl po prohrách špatné nálady, byl hnusný na tehdejší přítelkyni a všechny kolem, a veškeré plány s kamarády, nebo rodinou skončili po prohře s tím, že dnes nemůžu, nemám náladu, není mi dobře. Přemýšlel jsem jenom nad tím, kde sehnat peníze a jak je vyhrát zpátky. V té době jsem měl již jiné slušně placené zaměstnání, kterému jsem se opravdu věnoval. Práce se mi dařila a naplňovala, ale jen přes den. Po práci přišla moje temná stránka a to trávení večerů v kasinu, které mě přestalo lákat výhrou, ale stalo se mojí novou formou odpočinku, kdy jsem se vážně cítil po těch náročných dnech v práci strhaný. Kasino mě umělo skvěle zregenerovat. Po neustálých prohrách jsem hledal motivaci jak peníze získat a přešel ze svým nejlepším kamarádem od zaměstnání k podnikání. Začalo se nám dařit a já začal vydělávat statisícové částky měsíčně. I přes to jsem měl neustále dluhy a lepil to z měsíce na měsíc, většina peněz zůstala v kasinu. V té době jsem si našel novou zábavu - poker, ruletu, blackjack. Sázky se neustále zvedaly a zvedaly a už mě nedokázala žádná výhra uspokojit, takže všechno co šlo ven, šlo hned zpátky s něčím navíc a tak to bylo den co den, týden co týden, měsíc co měsíc. Začaly další větší půjčky a hledání dalších přísunů peněz, protože přece to vyhraju zpátky a skončím... Táhlo mě to k hazardu čím dál tím víc, myšlenky, sny, chutě a jediný smysl života pro mě byl tehdy hazard, vše ostatní šlo stranou a moje mysl už byla totálně otupena, až jsem se dostal na úplné dno. To už jsem dlužil skoro 2 miliony. Teprve tehdy jsem se rozhodl jít s pravdou ven a začal to řešit.
Kamarád a zároveň můj společník mi za dodržení určitých podmínek slíbil finanční výpomoc. Vyhledal jsem tehdy pomoc v Modrém Kříži, kde se mě ujala paní Lenka. Ta mi pomohla a pomáhá dodnes pochopit, jak závislost mění člověka a jak se s ní naučit pracovat. Měl jsem neskutečnou motivací s tím skoncovat a nějakou dobu se mi to dařilo. I přes veškeré rady a zkušenosti mě po půl roce závislost znovu dostihla a já znovu začal, znovu jsem uvěřil, že vyhraju, splatím dluhy a zase všechno bude dobré. Dostal jsem se znovu na úplné dno a začaly ty myšlenky, že už to nemá smysl a že to vše ukončím … Nakonec jsem našel sílu a vše opět přiznal. Za podpory p. Lenky z Modrého kříže, mého nejlepšího kamaráda, blízkého okolí a rodiny jsem v sobě našel sílu dát věci zase do pořádku.
Proto bych vám, co jste se v mém příběhu alespoň trochu našli, radím, vyhledejte jakoukoli pomoc, svěřte se okolí, čtěte o této závislosti, připusťte si, že jste gambler. Lze s tím bojovat a pomoc tady je. Pro život stojí za to bojovat.
„Jednou gambler, navždy gambler“
Pozn. Korektury děláme částečně, příběhy necháváme autentické.